Každý rok od 2003 vybírám pro přátele a nejbližší spolupracovníky jednu rozhlasovou hru. Bývá to ta, která mě v tom roce něčím zaujme, nějak ke mně patří a chci se o ni podělit. Vyrobím potisk, booklet s přáním a nahrávky rozdávám. CD nejsou na prodej. Rozhlasová hra je žánr tuze milý, který rád šířím a snad tím nepůsobím žádnou velkou škodu. Je to pirátskej "lejbl".
"Lejbl" Ježíšek records - "kalendář Pirelli" rozhlasových her.
PK Jr.
Je mi záhadou, proč nejsou rozhlasové hry mnohem populárnější. Když má člověk jen trochu fantazie, je dobrá hra lepší než film. Je mnohem přizpůsobivější: krásnou žena, krajinu, loď, vidíme každý po svém. Zatímco ve filmu, nám to může casting, stavba nebo lokace dost pokazit!
Mě na rozhlasových hrách úpně nejvíc těší herci a zvuková režie. Když se to opravdu povede úplně mě to pohltí.
Zvu vás tedy na prohlídku a vzpomínání. Taky, jak koukám, je to přehled, jak se vyvíjí moje užitá grafika. :)
To jsem se jednou nadchnul rozhlasovou hrou a došlo mi, že bych ji chtěl nějak sdílet s přáteli. Už jsem si tehdy hry z rádia nahrával, jestli si dobře vzpomínám, tehdy ještě na kazety, později na MiniDisk. Tak jsem nahrávku prostě převedl na CD, ručně jich dvacet vypálil, vyrobil jsem přebal, vytiskl doma na inkoustovce. CD-čka jsem ručně popsal a šel jsem balit dárky.
Pokud vás zajímá, jak edice přicházela, začněte číst dole.. První byla Noc a skála, dodnes má z nejmilejších.
E-mail zadejte libovolný, nepoužívám je. Vlastně jo, pokud chcete každý rok dostat heslo k nové hře, zadejte platný.
(v ZIPu najdete etikety i MP3)
ZOBRAZIT PODLE
Milí abonenti,
stále pilně poslouchám, pečlivě vybírám a letos je tu specialitka, gastropolitikum! Ano, je mi to líto, ale politika vstupuje už i do této prestižní edice rozhlasových her.. Dlouho jsem odolával, ale už to nešlo. Mocný impuls k tomu dal autor Miroslav Vojtíšek (píše pod pseudonymem SdCh)...
Hra napsaná k 25. výročí Sametové revoluce si počkala až papalášská realita Česka dozraje do stavu, který ukazuje. Stačilo pět let. Politik, jehož jediným cílem zůstává i těsně před smrtí sežrat najednou národem svěřenou husu.
Snad se už brzy dočkáme. Tak ať vám v roce 2010 chutná!
Letos to bylo navýsost snadné. Český rozhlas k osmičkovým výročím nachystal báječné projekty a mezi nimi dvě rozhlasové hry. A obě jsou úplně nádherné sondy do české mentality.
Na letošní CD se ovšem vešla jen jedna a to hra Petra Kazdy, Včera, dne 20. srpna. Hra o důvtipu rozhlasáků, který obstál i proti samopalům. Díky němu pak rozhlas dokázal splnit své poslání a zůstat s námi, občany, mnohem déle, než si okupanti přáli.
Napsal Petr Kazda, režie Aleš Vrzák, natočeno 2018.
Druhá hra nemá tak radostné poselství. Je totiž taky 'echt' česká: o tom, jak si nechceme nechat velet, jak rádi nehrdinsky švejkujeme a hýčkáme si anarchii a co se musí stát, aby se to změnilo. Osobně chápu hru Rudolfa Medka Plukovník Švec, jako poctu všem velitelům, kteří kdy měli velet českým jednotkám, protože, ehm, sám vím, že to fakt není lehké. Pro info: klik zde.
Podle mého jedna z nejkrásnějších konverzačních her. Snad prominete trochu starší společenské kulisy. V době, kdy hra vznikala, se u nás ještě popravovalo a v rozhovoru soudce s chirurgem to hraje určitou roli. Ne, neděste se, není to nikterak hororové dílo, ani dnes tak módní agitka proti zvykům některých kultur, které, Bůh-ví-proč, pokládáme za barbarštější, než jsme sami.
Karel Höger a Otakar Brousek v režii Jiřho Rolla z roku 1967.
Vlastně je to taková hodně česká hra.. Všechno víme líp, všechno bychom uměli líp, akorát nás k tomu ještě nepustili. Adam Stvořitel je přesně takový, věčně nespokojený, kibicuje, ale.. Ouha! Starý pán najednou řekne: "Tak si to udělej sám!"..
Jak se tvoří svět metodou pokus-omyl a jak je zranitelnej.. A jak lidi všechno překroutí a z kanónu negace nakonec udělají modlu.. Jak svět vlastně ne-funguje a jak "fungují" rychlá a jednoduchá řešení.. Myslím, že skutečný obsah dodala poslednímu dramatickému dílu bratří Čapků až současnost. Kdoví, jestli právě teď nejsme my těmi tvůrci a jestli se nekoupeme v některém ze svých pokusů nebo omylů. A třeba to takhle oslovilo jenom mě.
Zajímavá stránka s reflexí dobového přijetí hry: Klik zde
Uvedení hry z Radia Svobodná Evropa v r.1952: Klik zde
Nebudu se vymlouvat, prostě jsem to nestih, měl jsem v životě spoustu novinek, a v dubnu už jsem to nechtěl nastavovat..
Co všechno to způsobí když se v rodině zapřísáhlého ateisty stane Boží zázrak? Jaký je kněz bez víry? A proč je třeba vědět, jestli vaše dítě zrovna, náhodou, není aktuálně pod slibem pravdomluvnosti?
Tato milá, trochu mystická a hodně "systemická" detektivka, si mě našla už vloni a hned mi bylo jasné, že má svoje místo v edici Ježíšek records. Do jisté míry autobiografická hra Grahama Greena.
Za fotografii na přebalu mnohokrát děkuji Aud Elise Sjoesaether z Trondheimu, NOR.
Její stránka na 500px (klikni).
Byl bych moc rád, kdyby to byla jen obyčejná komunální satira. Ale není. Mám vlastní zkušenost, během 3 let nám kdysi rozkopali chodník pětkrát. Překvapivě nekoordinovaně. Mělo to tím skončit, protože v chodníku nakonec vznikl kolektor, jenže neskončilo. Nedávno se kopalo znovu, pokládali nějakou optickou síť a správce kolektoru chtěl za její ubytování tolik peněz, že se vyplatilo vykopat.. Zřejmě ovšem s tímhle problémem nejsme na světě sami.
Miluju židovskej humor!
Tak trochu absurdní hra, ale jen málo. Dokonce i něco erotiky v podání skvostně zahraných pracovníků berňáku. Jeden můj kamarád měl trochu potíže s manželkou, když to na nějaké cestě autem pustil celé rodině včetně dětí, ale co, nakonec rozhlasové hry jsou tu právě proto, aby rozvíjely představivost.
Rok 2012, byl pro mě mnoha způsoby srnčí, včetně půvabné dortové dekorace, kterou mi připravili a nadělili přátelé z hor. Díky!
V tomto roce jsem měl rozhlasovou hru pro Ježíškovo edici (ano, je to plzeňský přivlastňovací tvar) vybranou nezvykle brzo. Už na konci ledna jsem totiž vyslechl tuhle lahůdku, a protože tou dobou bylo jaksi všude plno naší atletické legendy, o kterou se hra otírá a protože legenda se v médiích ohrazovala a snad i soudy pohrozila, bylo jasno.
Ano, je to celkem ostrý humor, ale když se někdo nezdráhá vstoupit do veřejného prostoru, dokonce jako arbitr vkusu v médiích, nemůže se divit, že si jej satirici všimnou. A když se k tomu přidá herecké mistrovství Pavly Tomicové-Malé a Jana Vondráčka, vznikne dílko, které za poslech určitě stojí.
Zároveň tohle byl první rok edice, kdy jsem CD-čka nepálil doma.. Od teď tedy s potiskem!
Není to nic moc veselého, ale výborná hra. Trochu rozbor našeho právního systému, dlouho předtím, než se pohnuly ledy a státní zástupce Grygárek si vyslechl obvinění, že pomáhal darebákům. Nicméně o tom ta hra není, je o žaludku advokátů, o práci, kterou dělají a o způsobech jak.
Už mě trochu opustila víra, že existuje recept. Narozdíl od účastníků internetových diskusí vím, že je to složité. Měřit všem stejně a dát dostatek ochrany oběti trestného činu a zároveň spravedlivý proces pachateli. Každý má pro ten pozemský život své dispozice a své podmínky. Jak se ukazuje, právní řád není dost pružný ani v otázkách pravomocí prezidenta, ani u obyčejných silničních pokut. To přináší otázku jak do práva zapracovat cit.
Kočička patří k mým nejoblíbenějším hrám. Jednak kvůli vlastnímu provedení: režii, obsazení - za všechny jen Karel Höger v roli kocoura Toma Thomase, který se rozhodl vstoupit do politiky. No a to je vlastně hned druhý důvod, ta politika. Arthur Miller napsal tuhle hru v roce 1940, možná 41, prameny se různí, ale postupy se v komunální politice zřejmě příliš nezměnily, a chování taky ne.
Odkaz na originální text: http://www.genericradio.com/show.php?id=2Y2VJHTJC
Geneze, apokalypsa, to je krásný dovětek o tom, že co si jedni vymodlí, může druhým přinést pěknou patálii.
Na Jaroslavu Haškovi mám opravdu rád tu posedlost pozorováním a popisem života, to pošťuchování pitomců a neustálé pokoušení, kdo co snese..
"Ráno člověk vyjde z domu a myslí si vo sobě, že je nejpořádnější člověk ... a vodpoledne 'de domů jako syčák, potvora a vobejda.", taky to tak někdy máte?
Zcela klasické zpracování a ironie lidského pachtění nominovaly pana Kobkána do této edice.
V roce 2007 mě zaujaly dvě kratší hry: Pozor třaskaviny - provokativní satira o terorismu, policii a demokracii od Benjamina Kurase a k tomu hra o poněkud méně bystrém pašerákovi hodinek. Obě hříčky mají spád a ač jejich vznik dělí 34 let, obě používají náramně zajímavé vypravěčské postupy.
Z toho až mrazí. Nepřestává mě udivovat, jak viděli do budoucna pánové Orwell a Huxley. Líčení totalitních praktik, technologií a technických pomůcek s ohromující přesností na padesát a víc let dopředu. Krásný nový svět zpracovali v plzeňském studiu a je to moc pěkná práce. Člověk je predestinován pro určitou práci, funkci ve společenské mašinerii, jen kolečko v soustrojí, bez citu, plně podřízen vědě.
Kdo to neví, právě zjistil, že Pavel Landovský není jen herec! Jeho dramatické počiny rozhodně stojí za pozornost. Navíc, jako pravdoláskař, beru tuhle hru jako poctu Václavu Havlovi. Ano, uhodli jste, za katrem se objeví i Ferdinand Vaněk.
Hra o reklamě a hledání životního partnera, o štěstí a o tom, jak jsme si v roce 1986 představovali USA.
Okouzlující Jiří Bartoška v roli čenocha, kterej není "tak docela černej" a Eduard Cupák jako jeho kámoš.
Čirá radost z českého jazyka, rozhlasový apokryf génia mluveného slova. V hlavních rolích Josef Kemr a Josef Somr. Tahle krásná hra byla vlastně tou prvotní inspirací, která přinesla touhu a hledání, jak bych mohl svou radost sdílet s přáteli.. Takže navždy první.
Zároveň se omlouvám za kvalitu přebalu. Dělal jsem jej tehdy na jiném počítači, se softvérem a nástroji, které dnes již nepoužívám. Tři nejstarší booklety jsem prostě oskenoval. Tento, úplně první tisk, navíc tehdy vznikal na mé obyčejné inkoustové tiskárně.